Analýza vybraných částí tvorby Hanse Zimmera
Analýza vybraných částí tvorby Hanse Zimmera
Hans Zimmer je skladatel převážně akčních filmů. Jeho hudba v osmdesátých a především v devadesátých letech zformovala představu o hudbě k akčním filmům, jež právě tohoto skladatele nejvíce proslavila. Hudba k těmto filmům je založena na syntezátorové složce, která v některých pasážích filmu dominuje, a na velice jednoduchých melodických motivech. Zimmer navazuje převážně na styl hudby více se uplatňující v osmdesátých letech, na rockovou a elektronickou hudbu, a vložil do ní vlastní instrumentální prvky jako perkuse, bicí a samplované hudební nástroje. Základem však zůstávají stále dynamické a zpěvné melodické linie.
Stejně jako u filmu kresleného, i u akčního je hudba velice důležitou a nepostradatelnou součástí, která obrazu dodává dynamiku a jistou dramatičnost. Zimmerův hudební doprovod je díky své modernosti velice populární. Využívá nových prvků a postupů, usiluje o neustálou progresivitu a tím dokáže vzdorovat počtu nových hudebních tendencí, mezi něž patří například pomalý ústup klasické instrumentální hudby ve prospěch hudby taneční, která u dnešní mladé generace posluchačů nabývá na stále větší atraktivitě a přitažlivosti.
Pro Zimmerovu hudbu jsou charakteristické jisté melodické motivy, velmi často se opakující v různých filmech, které navozují jakousi "patriotickou" atmosféru. Objevují se hlavně ve scénách, zdůrazňujících statečnost a dokonalost hlavních hrdinů, v momentě úspěchu či zdárně se vyvíjející akce. Častokrát máme neodbytný dojem asociace s americkou hymnou či slavnostními fanfárami vojenských trubek. To vše vyvolává dojem hrdé oslavy amerického hrdiny, nutící vlastenecky smýšlejícího amerického diváka zamáčknout slzu dojetí. Jsou to pasáže založené na jednoduché, gradující melodii, které propojují několik složek - syntezátory, sbor, smyčce a žesťové nástroje.
Zimmer používá ve svých filmech několik základních motivů, které nesčetněkrát prolíná, variuje, nebo předvádí v několika různých podobách. U filmu Krvavý přiliv jsou dva motivy, z nichž jeden má vyloženě akční charakterech a druhý má spíše oslavnou povahu. Od těchto témat jsou dále odvozována další témata charakterizující další události či postavy. Na tomto principu je postaveno mnoho dalších soundtracků, které Zimmer napsal. Využívá zde stejných postupů a prostředků. Ať již jde o hudbu k filmům Operace zlomený šíp, Skála, která patří mezi zdařilejší soundtracky využívající princip jednoduchosti, zpěvnosti, bohatosti jednotlivých instrumentací a syntetických efektů, a nebo Peacemaker, využívající vlivu předchozích děl. Zimmer zde pracuje s velice výraznými motivy, ale i s žánrovou jednoznačností a čistotou. Hudba se vyznačuje důrazným rytmem doprovázeným zmíněnými perkusemi a bicími nástroji, a opakováním zpěvných melodií. Jeho hudební doprovod se stal na konci devadesátých let v oblasti akčních filmů jakýmsi standardem. Zimmer dokáže velice efektivně propojit elektronickou hudbu s hudbou živou. Dává si velice záležet na výběru syntetických zvuků, mezi nimiž vynikají především hlasité bicí nástroje, jež se staly častou součástí jeho akční hudby.
V posledních letech se Zimmer od svého způsobu komponování odklání a hledá nové alternativní způsoby vyjádření. Ke stylu původnímu se vrací jen sporadicky, nevyužívá jej beze zbytku, jen pracuje s určitými dílčími prvky. Ve filmu Gladiátor se v krátkých zpěvných melodiích vrací k předchozí akční tvorbě. Melodie jsou však zasazeny do jiného hudebního tvaru, než u něj bylo zvykem. Jelikož Zimmer zatím neskládal žádnou hudbu k historickému velkofilmu, rozhodl se vytvořit kompozice jinak, než jak to doposud dělali odborníci na tento žánr. Ti používali příznačně hřmotné melodické linie. Zimmer se rozhodl ve svém díle zaměřit na stránku emocionální, jako je například bolest hrdiny nad ztrátou rodiny, či naznačení jeho kořenů a vztahu k domovině a předkům. V hudbě se však samozřejmě zobrazuje i hudba hrdinská, představující velikost Říma a hrdinství legionářů.
Hudba ke Gladiátorovi je jedním z Zimmerových nejrozmanitějších děl. Vyskytují se zde citace skladeb z vážně hudby i hudba etnická, dokreslující scény z afrického prostředí. Film se odehrává na několika různých kontentech a v několika zemích, proto se ve filmu prolíná několik hudebních stylů a směrů. Zimmer se snaží vytvořit atmosféru hudbou, která je pro určitou oblast typická, která je spjata s její kulturou. Zní však moderně, tak jako celá kompozice. Pokaždé, když chce Zimmer charakterizovat oblast nebo dobu, činí tak pomocí současných moderních prostředků. Zachovává si svůj vlastní rukopis, aniž by uškodil filmovému obrazu či způsobu vyprávění. Do popředí instrumentace se dostávají též sólové nástroje, jakým je především arménský kuduk, na který hraje Djivan Gasparyan. Vedle tohoto nástroje se ve filmu vyskytuje i vokální zpěv Australanky Lisy Gerrardové.
Některým Zimmerovým odpůrcům může vadit větší využívání syntezátorů na úkor klasického živého orchestru. Tento Zimmerův styl je neopominutelný z jednoho prostého důvodu: vnesl do žánru nové postupy, které se staly synonymem akční hudby devadesátých let dvacátého století.
