Definice pojmu filmová hudba

Definice pojmu filmová hudba

Pokud bychom měli charakterizovat film v kontrastu s ostatními druhy umění, jeho hlavní funkcí je významově sdělovat a vyprávět děj v obrazech. Ze smyslů se tedy zaměřuje především na zrakové a sluchové dojmy. Obraz a zvuk, jednota, jíž se dosahovalo po staletí pouze v okamžiku živé produkce, má najednou prostředky pro to být zaznamenána a přenesena v čase.

Na počátku celého procesu filmové tvorby stojí autor, který se snaží svou uměleckou koncepci předávat divákům. Za pomoci svých spolupracovníků převádí myšlenky do filmové podoby, využívaje před záznamové organizace (herci, rekvizity), záznamové organizace (technické přístroje, zvuk, osvětlení, pohyb kamery) a úpravy materiálů se záznamem (skladba pro film, střih).

Filmová hudba je charakterizována jako hudba doprovázející film, neboli hudba, kterou společně vnímáme s filmem. Dnešní svět kinematografie si bez filmové hudby nelze už ani představit. Patří mezi nejmladší druhy umění, a přitom její vývoj už stačil proběhnout mnoha změnami, souvisejícími hlavně s rychlým a nezadržitelným rozvojem audiovizuálních technologií. Aby mohlo vzniknout filmové dílo, je zapotřebí spojení složky obrazové a složky hudební. Za dob němého filmu vytvoření takové díla nebylo možné, jelikož hudba byla ještě nezaznamenatelná. Vznik filmu byl tedy v oblasti umění důležitým momentem, otevírajícím nové, dříve netušené možnosti estetického vyjádření. Využívá hojně zkušeností z oblastí ostatních, již tradičních umění: literatury, malířství, divadla, tance, hudby a architektury. Filmové umění si dokázalo přisvojit, ale i přetvořit výraz a prostředky, které do té doby existovaly.