Zvláštnosti filmové hudby
Zvláštnosti filmové hudby
Právě v období 80. let funkce vydavatele zaniká. Náklady na filmovou hudbu přebírají producenti, ale tyto peníze stále nebývají začleněny do filmového rozpočtu. Producent se stává zároveň vydavatelem.
Komponovat hudbu pro film vyžaduje řešení určitých specifických problémů. Jedním z nich je otázka hledání ideální zvuku. Výchozím bodem je symfonický orchestr. Postupně se pomocí syntezátorů do hudební složky zařazují nové nástroje a zvuky a začíná se pracovat z různými způsoby a technikami při nahrávání hudby.
Dalším problematickou otázkou je jednota hudebního stylu, kterou si většinou zajišťuje skladatel sám. Záměr filmu, který upozorňuje na dobu či prostředí, v němž se děj odehrává, musí skladatel naznačit v hudbě. Neměl by při tom však opouštět svůj styl a hudba by neměla ztratit svoji filmovost.
Lidský zrak je považován za silnější smyslový orgán než sluch. Proto přikládáme větší pozornost tomu, co vidíme, než tomu, co slyšíme, proto si na zvuky hůře vzpomeneme. I když na naše smyslové orgány působí v určitý okamžik několik počitků najednou, vždy se soustředíme na jeden objekt vnímání více, přičemž ostatní potlačujeme. Tento poznatek si lidé intuitivně uvědomují už odnepaměti, kdy všechny umělecké druhy založené na principu vývoje v čase obsahují auditivní složku.
Účelem filmové hudby je spoluutvářet filmové dílo. I když prvotní význam má ve filmu vždy složka obrazová, bohatství hudební složky spočívá ve vyvolání pocitů a dojmů. Naopak její schopnost vyvolat představy je nepoměrně nižší. Hudba patří mezi vyjadřovací složky, které divák vnímá při sledování filmu na okraji vědomí. Má mnohem menší význam pro pozornost, než dialog probíhající ve filmu.
Jelikož se hudba a obraz rozvíjí v čase, musí mezi nimi vzniknout určitá vazba, hudba i obraz musí souhlasit jak tempově, tak i rytmicky. Jsou-li obě složky v kontrastu časovém či charakterovém, hudba pak ve filmové realitě prohlubuje smysl a výraz obrazu. Rytmus celého díla tak ovlivňuje souhra střihu s hudební strukturou. Často se kupříkladu používá takového postupu stříhání filmu, aby na těžkou dobu v hudebním doprovodu padl střihový předěl. V takovém případě soulad probouzí v divákovi uklidňující dojem pravidelnosti a jednoznačně plynoucího střídání emocí zároveň s hudbou. Může se však využít i postupu nesymetrického, nepravidelného, kdy se střih objeví o zlomek vteřiny mimo hudební rytmus. Je to zase jen jeden z mnoha efektních uměleckých prostředků sledující svůj předem naplánovaný cíl: diváka zneklidnit, upozornit na zlomovou situaci či nabourat napjatým očekáváním doposud pravidelnou strukturu plynutí děje.
Filmová hudba a zvuk obecně jsou neodmyslitelnou a neoddělitelnou součástí filmu. Ve chvíli, kdy byly tyto složky přizvány ke spolupráci, přebraly úlohu vyjadřovatele části díla a nelze je tedy separovat od obrazu beze ztráty smyslu. Hudba je plnohodnotným doplněním vizuální stránky snímku, teprve spolu tvoří jednotu uzavřeného celku. Zkuste sledovat film s vypnutým zvukem: brzy se ztratíte v labyrintu obrazů bez navazujících souvislostí.
